Slepá důvěra 5.8.2025

Doprovází mě jen víra 

jediné, co může žít,

v duši mé je prázdná díra,

nevím, co se bude dít.

Směs naděje a směs smutku

zda se něco změní vskutku,

zda všechno tak zůstane,

zda se šance dostane.

Dnes však není správný čas,

ani v dalších týdnech zas.

Tak zkus jenom zapomenout 

vším tím jednou opomenout.

Ze zoufalství vyškrábat se

to však bude těžké zdá se.

Připadám si jako zase

zaseknutá socha v čase.

Sedím, hledím,

v mysli zkoumám,

teď i před tím 

v něco doufám.

Nedokážu dělat nic

než jen mysl zkoumat víc,

ve vzpomínkách utápět 

sebe i svůj celý svět.

Jen se hroutím,

jen se topím,

vnitřně v sobě 

kravál tropím.

Svou důvěru zničenou 

snažila jsem se ti dát,

jak kretén ses zachoval,

měla jsem si ji nechat.

Nedávat ji, nevěřit ti,

nezkoušet v to doufat,

kvůli tobě opět jen

budu jenom zoufat.

Zachoval ses jako debil,

kterým zdá se seš,

jen jak děcko bez emocí 

stále jenom řveš.

Důvod je mi u prdele,

tobě se to dobře mele,

jenom mě tu klameš

a srdce mé lámeš.

Už mi navždy zmizni z očí,

už tě nechci vidět,

vše se kolem tebe točí 

já to nechci slyšet.

Posral jsi to jednou, dvakrát,

teď už další šanci 

nedostaneš další víckrát 

ani v jiném rámci.

Svou možnost si zkurvil dost,

mě způsobil bolest, zlost,

smutek, taky depresi,

bez šance na regresi.

Tak se poser, už jen zmiz,

nezahrávej si s tím víc,

příště trochu přemýšlej 

a už si nevymýšlej.