Ostří pomsty 6.8.2025

Dny se táhnou

čas jen stojí,

duše má se

stále bojí.

 

Pocit prázdna,

pocit chladu,

pocit

nekonečného pádu.

 

Všude všechno,

všude nic,

mohla dělat

bych i víc.

 

Nemám vůli,

nemám sílu,

přišla jsem

o veškerou víru.

 

Kolem všechno,

kolem nic,

stále nedala

jsem si říct.

 

Tak se pouč!

Tak už mysli!

Používej

všechny smysly!

 

Žádné „příště"

žádné „tehdy."

Bez šance,

už žádné „někdy."

 

Příště zpomal,

příště stůj!

Každého si

otestuj.

 

Nespoléhej,

nedůvěřuj.

Milionkrát

vše prověřuj.

 

Neodpouštěj,

nech je trpět.

Neber všechno

pokaždé zpět.

 

Nech je plavat,

nech je topit,

nech je cítit

a hlavu sklopit.

 

Nech je sežrat

vlastní vinou,

ať též s tou

bolestí splynou.

 

Nech je stokrát

hůř se cítit,

na tu bolest

si posvítit.

 

Ať též trpí,

ať je mučí,

emoce, jež

ve mě skučí.

 

Nech je sežrat

zaživa,

každý ať to

prožívá.

 

Nech je zmučit

jen se směj,

odplatu

si užívej.

 

Od teď už si nezaslouží,

nikdo, kdo kolem mě krouží,

důvěru si vybojuj,

dokaž, žes tu stůj co stůj.