Ozvěny ticha

Sama a opuštěná se cítím,

ticho mi šeptá, že lásku míjím

V srdci mi zní jen ozvěna snění,

co bylo krásné teď v dáli mizí

Nemám nikoho, o koho bych se opřela,

někoho, kdo by mě objal a utěšil

Jen prázdnota se ve mně rozlila,

a hlas dávno ztichl

Sny, co jsem měla, blednou pomalu,

v srdci zůstává jen ozvěna naděje

Mé srdce křehké jak sklo v dlani,

čeká, až se ho někdo dotkne bez bolesti

Toužím po slovu, co nezabolí,

po pohledu, co neklame

Po náruči, co mě neodmítne,

ale s láskou, jež mě k sobě přitiskne

Možná jednou přijde ten, kdo uslyší,

mé tiché verše v srdci ukryté

Dotkne se jich s láskou a porozuměním,

a už nebudu sama ve tmě