Volání o pomoc 10.8.2025
Volání o pomoc 10.8.2025
Sbírka: Deník zlomeného srdce
Bojím se, točím se
moc se mi stýská,
citově byla to
vzdálenost blízká.
Tohle už nesnesu,
celá zas se třesu,
srdce mi buší
a pískání v uších.
Myšlenky na ruce,
myšlenky na čáry,
myšlenky na pomoc,
jež bolest oddálí.
Vzpomínky nestačí,
vzpomínky blednou,
ještě chci s tebou být
alespoň jednou.
Ze srdce miluji
celou tvou duši,
já jsem snad zabouchlá
víc než „po uši."
Poslední dotek
a poslední úsměv,
chci ten čas přetočit
o týden nazpět.
Dokola prožívat
ten jeden den,
ten když jsme před týdnem
šli spolu ven.
Klidně do časové
smyčky mě zavři,
do šance snové,
kde budem navždy.
Uvěznit s láskou mou,
vytrhnout z žalu,
já chci se vrátit zpět
i k tomu málu.
Bože, tak pomoz mi!
Přestaň mě trápit.
Proč do téhle pasti
musels mě lapit?
Vyrvals mi srdce,
zbyl jenom strach,
srdce, co mění se
pomalu v prach.
Bez něho já
radši bych zemřela,
horší to pocit než
zaživa bych shořela.
Pocit to ukrutný,
pocit to strašný,
jen chvíli vytratit
ten pocit vážný.
Šlo by to jedním,
jenže já nemohu
vztáhnout tím ostřím
na ruku, na nohu.
Chci tomu vzdorovat
nepodléhat,
musím se naučit
jinak je vlévat.
Je to jen prosba
o pomoc cennou,
vyrovnat pomohla
by mi se změnou.
Komentáře (2)
Komentujících (2)
Doporučit
Tisk
Miluješ toho, po kom volá tvé srdce. Srdce je hlasité, buší, chvěje se, je jako ptáček v kleci, lapenej do pasti, když by se chtělo rozletět za láskou, ale nemůže. Bije o chladný mříže, touží a celej člověk trpí. Je třeba mít se rád. Nejen toho druhého, ale i sebe, vnitřně, aby zafungoval pud sebezáchovy a našel cestu, jak z toho všeho. Je to dlouhej proces, nikdy nevíš, jak dlouho bude trvat, než najdeš v sobě aspoň trochu síly a dostaneš se z toho nejhoršího nouzovýho stavu, ale dokážeš to! Věř v sebe* Ostří není cesta, překryla bys jen jednu bolest jinou, ale jen na chvilku - neubližuj sama sobě*
Píšeš opravdu sugestivně, silné výplachy nitra...taky to dělám, aspoň na chvilku to uleví. Zkus žít maličkostma, zkus myslet i na něco jiného, udělej si radost, něčím co máš ráda... já vím, poslouchat ode mě tohle, může ti to znít jako milionkrát omílaný kecy, jenže on žádnej zázrak, jak se z tohohle rychle dostat, asi není... to jsou bolavý chvíle, čas, ten umí obrousit hrany, ale trvá to...DRŽ SE**
PS: mám docela dost nakročeno dostat se do stejný situace, jako jseš teď ty. Doufám, že se mi to vyhne, fakt jo, ale kdyby se stalo - fakt se pokusím hodně rychle vzpomenout na všechno, co jsem ti dnes napsala...*
15.08.2025 22:48:16 | cappuccinogirl
Hodně silně napsáno! Upřímně jsem se v tom viděla a i to jak bych to psala někde sama v pokoji na papír. Opravdu krásně dost temné a upřímné ale i tak z toho vidím špetku naděje
15.08.2025 21:02:03 | Jacksi
