Sbírka: Deník zlomeného srdce
Pozitivní nálada
přichází ve chvíli,
alkoholu zásada
míří sem a sílí.
Hloupý úsměv,
bolest hlavy,
neznámý jev
právě tady.
Přestala jsem uvažovat,
emoce své vyvažovat,
myšlenky své oblbla,
říkají jen „bla, bla, bla."
Teď mě nezajímá nic
jenom piju víc a víc.
Já své buňky mozkové
nezabíjím poprvé.
Rázem další sklenička,
zda je velká, maličká,
nezajímám, nepočítám,
otupělost opět vítám.
Rázem zmizly veškeré
ty emoční přechody,
pozitivní, negativní
energie výplody.
Myšlenky a pokusy
sama sebe změnit,
posunout se, dělat něco
přestaly mě pěnit.
I ty malé slzičky
i ten pocit prázdna,
každá špatná emoce,
nezbyla tu žádná.
Jedna flaška směje se,
druhá ta mě otupí,
mé tělo pak chvěje se
brzy poté potupí.
Tak vyčkávám
V přítomnosti
než pustí mě
cit radosti.
Brzy zas se stejně vrátím
k myšlenkám, že všechno ztratím,
k depresi a úzkosti,
k náhle osamělosti.
Úprimná báseň! Síce trochu smutná, ale tá úprimnosť priam srší! Perfektné rýmy a ten opis otupenia...brilantné!
17.08.2025 17:30:52 | IronDodo