Sbírka: Deník zlomeného srdce
Už chvíli nic jsem napsala,
na papír nic nedala.
Divně ale dobře však
začínám se cítit tak.
„Sejde z očí, sejde s mysli."
Možná toto rčení kdysi
mělo pravdy kousek,
i když jen o fousek.
Začínám si všímat stále,
že můj život půjde dále,
s tím vším já se vyrovnám,
svůj život si urovnám.
Nelpím přece na něm jen,
mohu i tak chodit ven,
vyrazit do přírody,
užívat si svobody.
Začínám si sebe sama
vážit více tak,
musím přece odprostit se
ani nevím jak.
Stále ovšem sjíždím fotky,
sjíždím jeho videa,
stále říkám „chci ho zpátky"
to je moje idea.
Vzpomínky se vytrácejí
jak stromy co pokácejí,
stále si jich ale vážím,
držet i tak jich se snažím.
Z mikiny a z toho zmatku
jediné co zůstalo,
to, jak jeho vůně zmizla
to mě ale dostalo.
Dříve mohla vnímat jsem ji
stačilo jen přivonět,
cítit ho jen na chvíli i
byl k tomu dobrý podnět.
Stále hoří ve mně láska,
touha, co se neskrývá,
stále chci být jeho kráska,
vztah s ním dobru nabývá.
Ovšem když já představím si,
že to někdy přijde,
najednou extrémní úzkost,
vím, že to nevyjde.
Zklamání zas znovu může
přijít od tohoto muže,
po pár dnech pak říct:
„promiň,“ nikdy víc.
A i kdyby neskončil hned
jak dlouho to vydrží,
tenká pouta, nejistota
provázek neudrží.
Neměla ho zablokovat,
měla jsem ho podporovat,
měla jsem mu pomoci
s tou hromadou emocí.
Chci se snažit
sebe vážit.
Já však cítím jeho,
nikde žádné „nech ho."
Říkám „řiď se rády druhých,"
vždyť jsou ve svých vztazích tuhých,
závazných a fungujících
dlouhodobě trvajících.
Jenže dělat to co oni,
to mi prostě jen nevoní,
tak se ho snaž ignorovat,
dlouhodobě zablokovat.
Být naštvaná, uražená,
možná dělá každá žena,
v tomhle já fakt tápu,
jeho pohled chápu.
Tohle prostě nejsem já,
v mé mysli se to nedá.
Nechci pomstu, jenom pravdu,
i když způsobil jsi zradu.
Soucit ve mně hoří stále,
já ta špatná jsem teď dále,
urazit a nechápat,
nechat ho špatné tápat.
Nechat myslet, že jsem kráva
a že žádná jeho zpráva,
i když byla promyšlená
stále jsem jen namyšlená.
Já mám prostě jenom pocit,
že to co mi radí,
nejsem to já, vím to přeci
sama sebe zradím.
...dej na svůj vnitřní hlas, i když jsou naše rozhodnutí občas chybná, JSOU NAŠE*
18.08.2025 16:45:36 | cappuccinogirl