Vrabci na plotě

Pod dojmem vlastní výjimečnosti

ohlodávám kosti

poezie.

Láska prý ještě žije…

 

A uprostřed spáleniště

moje srdce bije.

 

Tak trochu nepravidelně,

neznatelně

ťuká.

A viditelně puká.

 

Držel jsem jej na dlani,

teď svírám ho v rukách…

 

S horkou krví mezi prsty

nic není jistý

v životě.

A vrabci na plotě

 

vysmívají se

mojí samotě…