Vzpomínky na mrtvé

Dva staré hroby
vedle sebe postaveny.
Jeden pln zloby
druhý láskou mladé ženy.

Na jednom umělá kytice ve váze
omšelá, zašedlá, roztrhaná.
Na druhém barevná kytice ve váze
čerstvá a před chvílí natrhaná.

„Kdo byl ten starý pán,
co v zemi leží tu
zatím sám?“

Ptala se kytice lučního kvítí
té, co už barvami nesvítí.
Ten pán tu navždy ležet bude sám
pravdivě Vám povídám.

Pouze jen já tu budu s ním,
dokud mne zimní vítr neunese
neprožene větvovím
neb někdo cizí umělou nepřinese.

V představách vrátí se
Tvůj svit hvězdy na nebi
oslňující a svítící
na cestu slepcovu.
Kéž bych viděl
tu krásu alejí
osvětlenou
a nejen voňavou
šumějící
větrem chladivou.