Stěny

Jemné doteky a něžná slůvka
Ani tisíce slov, co říká mluvka

Nic z toho vyjádřiti nemůže
Jak moc tě mám hluboko v srdci

Cesta plyne a města mizí v dáli
Myšlenky, které zhmotnit, tolik bychom si přáli

Bílé stěny kolem mě a jejich pravidelný dech
Za oknem loučím se a směřuji na druhý břeh

Vzpomínkou brzy stanu se pouhou
Naší nedokončenou touhou

Vitam iuxta te amavi.