Nikdo nemá pro mě pochopení,
u nikoho nemám žádné zastání
Nikdo nevidí, jak se cítím,
jen stíny mé jméno znají
Nikdo za mnou, nikdo přede mnou,
všichni jen mluví, mezitím padám tmou
Nikdo mě neslyší, když volám potichu,
ale v sobě nosím světlo, co porazí tmu
To světlo není hlasité ani jasné,
je to Jiskra, co v srdci tiše plane
I když mě svět možná nikdy nepochopí,
půjdu dál, i kdyby jen ve stínech se naděje utopí
Když se zdá, že svět se ke mně točí zády,
v tichu si skládám vlastní řádky pravdy
Nejsou to slova, co mě drží nad vodou,
je to vůle jít dál, i když sama s pokorou
Z popela vstávám, i když mě nikdo nevidí,
mé kroky jsou tiché, přesto jsou vpřed k naději
Možná někdo jednou zahlédne ten plamen,
co v srdci hoří, ne pro svět, ale pro mě samotnou