Bejvávalo

Na první schůzce jsi mi natrhal květy,
už je to téměř 2O let.
Koukám se zpět, co bylo před lety a trapný monolog se sebou jsem nucena vést.

Muset snést všechny cholerický scény Tvojí mámy pří ranním vstávání...kdy chceš jen kafe - dva cukry do šálku a slova, co Tě nezraní.
Je to k posrání..."milá paní", dejte si prosím raději facku, kdo to má poslouchat.
Říct Vám to nahlas, povíš mi "fracku" , a domů mě budeš honem hnát ...

Stejně mám to ráda. Tvůj starý pokoj s malou postelí, kde spali jsme a objímali se spolu, každý den, ne jenom v neděli. Kdy v tichu hrálo nám rádio Zlatá Praha. To už dnes není, už jiná stanice Ti hrává...a já už dávno nejsem Tvoje drahá. A stejně se mi vkrádá do hlavy, Tvůj smích, Tvoje vůně, hlas a růží květ...už je všechno pryč...jdu vstříc budoucnosti, nuž.. Ty v ní nejsi už...co nám zbývá? Uf...Před lety, jsi mi trhal květy...a dneska když Tě potkám, zeptáš se... raději Heets než cigarety?