Včera jsem ztratila nit,
vvšechno se rozostření v jediný cit
Než jsem stihla říct, co mám v srdci,
zavřel jsi dveře, zhasl jsi svíci
Mrzí mě to, až do morku kostí,
chyba je má, vím to bez zlosti
Zlobíš se, mlčíš, jsi daleko teď,
já jen doufám, že přijdeš zpět
Nechci nic víc než Tvůj klidný hlas,
aby zas mezi námi rozkvetl čas
Udobřit se, smířit, být zas my dva,
ne jen vzpomínka v srdci zůstává
Až jednou ucítíš, že chceš se vrátit,
já tu budu, bez slov, jen s láskou v srdci
Ach, Lásko moje, slyšíš ten hlas?
To mé srdce šeptá - jen pro nás
Když se noc snese na prázdný byt,
Tvé jméno v tichu začne mi znít
V každém nádechu, v každém snu,
čekám Tě zpátky... jen jednou zas tu
Ty pocity znám...někdy mám chuť všeho nechat a rozjet se tam kde buší srdce mé milované...ale to bych jen opakoval něco co by nás všechny dovedlo do pekel...snažím se být rozumný a udělat to nějak jinak...ale ta touha je veliká...nevím zda to ustojím...třeba se najde nějaká cesta...ještě vyčkám...
17.09.2025 20:45:49 | Mirakulum Smeiros
Rozumím ti až do morku kostí… ta touha, která se v nás někdy rozhoří, je tak silná, že zastiňuje vše ostatní. A přesto vím, jak těžké je zůstat stát, když srdce táhne jinam. Je obdivuhodné, že se snažíš hledat jinou cestu, než tu, která by mohla bolet. Možná právě to vyčkání, to tiché pozorování, ti jednou ukáže směr, který bude správný pro všechny. Drž se…
17.09.2025 23:09:52 | Misha