Zmařené sny

Každým dnem vidím ty tváře,
jak jim z úst mizí záře,
živí zombies na tomto světě,
vzdali se snů na této planetě,
pouhé prázdné chodící schránky,
jsou jako koně bez oháňky,
tak to s nimi dopadlo nešli si za svým,
a teď jen koukaj a závidí druhým.
Že nejsou tam kde by dnes chtěli být,
jsou jako pes co už žalem bude jenom výt,
ztracené sny totální beznaděj,
stali se z nich loutky jako by je ovládl čaroděj.
Zombies kteří jsou zaseklí v čase,
někteří snily o penězích jiní o kráse,
pro nás minuty jako sekundy,
a pro ně zas jako léta v base.
To že je na čase vstát je už pozdě,
snažili se milionkrát ale vše dopadlo marně,
je zajímavý jak se čas žene,
jak každý rychle do stáří spěje.
Nadějné sny co zhořeli na popel,
ti co tak dopadli těch je kotel,
je nespočet těch co si podepsali ortel.
Každej tam stál kde dnes stojím já,
tam kde bylo světlo je teď tma,
z veselé bytosti plné radosti,
je dnes bytost plná smutku a bolesti.