Vítr

Vánek větru z poza oken vlaje.
Jako noční zpěv mne kolébá pomalu.
Melodii mi do ucha ladně hraje.
Při vzpomínce na tě je mi do žalu.

Jako každá noc tak i existence.
Všechno končí různým koncem.
Někdo často bez milence,
někdo se zas loučí s otcem

Myslel jsem si, že jsem si zvyknul.
Přeci jen, nebyl jsi tu téhdy.
A když už, tak líčko mé lisknul.
Jen maminka podávala mi ledy.

Vzpomínám si na ten osvěžující vítr,
jež vlál mi ve vlasech, když ty hrál sis semnou.
Ale ty jsi se jen zajímal o svůj půlitr.
A nadále lhal před svou ženou.

Teď bdím kde ty dříve spával jsi.
A v hlavě rozjímám,
zda jsme ti byli lhostejní kdysi?
Konečně, už usínám…