Terapie s položenou sedačkou

Ještě včera jsem psal ódu na školu

nevěda, že v tom proskleném hranolu

budu po celý čas sám spřízněnou duši hledat 

tam, kde jsem po léta nacházel útěchu 

a možnost někde nechat své světlo zářit nebo schovat

po útěše ani vidu ani slechu 

Teď v autobuse s položenou sedačkou

hrabu se vší tou emoční břečkou

večerního splínu a nezapomenuté lásky, jež odešla tak brzy

a s ní doteky, úsměvy, její oči i klid jejího dechu

já teď ve slova měním zamáčknuté slzy

a po lásce ani vidu ani slechu