Hlas řeky

Anotace: Pro mého kamaráda Pavla Cmunta

Pro pár slov zlých, vyřčených ve vzteku
odešel z domu jednoho chladného rána.
Z oken zářily vánoční stromečky; bylo to na Štěpána.
Dost možná, že tenkrát bylo mu do breku.

* * * * *

Do noci matka na syna čeká
a ve strachu počítá, počítá hodiny.
Poslechl volání? Jenom on jediný
ví, co tenkrát mu šeptala řeka.

Mrzne a sněží. Už je to pár dní.
"Vrať se zpět domů!" prosí matka snažně.
Co když to, proboha, myslel vážně?!
U srdce bodá věta poslední.

Minuly týdny, minuly měsíce.
Prázdný je místo na lavici zkraje.
Další zápas bez něho se hraje,
marně ho vyhlížejí na rohu ulice...

Zaslechnout ozvěnu synových kroků
přeje si matka v nocích bezesných.
Uslyší ještě někdy jeho smích?
Čas běží rychle. Už je to čtvrt roku.

* * * * * *

Na mostě stojím, tam, kde i on stál.
Dívám se dolů, ta hloubka mě leká
a sladkým svým hlasem už volá mě řeka.
Podlehl vábení? Nebo odolal?