Anotace: Báseň o vině, kterou člověk cítí, i když mu všichni říkají, že žádná není. O okamžiku, který se zaryje do paměti, a o otázkách, na které neexistuje odpověď.
Sbírka: A přece zůstávám
Neodcházej
Prosím, zůstaň.
Nechoď tam, kam za tebou nemůžu.
Prosím.
Je to moje vina?
Co když za tvou ztrátu můžu já?
Všichni říkají že ne...
ale já si to stále vyčítám.
Koukala jsem na tebe-
pár chvil by stačilo,
a stále bys tu byl.
Ale já ztuhla,
nemohla jsem se hnout,
mohla jsem se jen dívat.
Viděla jsem tvůj úsměv,
tvůj pohled,
který říkal:
"Všechno bude v pořádku.
Já to chci,
Tohle se má stát."
TAK PROČ SI TO STÁLE VYČÍTÁM?!
Chybíš mi,
dnes,
zítra,
NAVĚKY...
asi přichází nějaká citová slabost
ale z toho se dá lehce dostat pozorováním se v zrcadle
nejdřív slzy...
potom s časem vrásky a pomalu bude i po výčitkách...
protože většinou nejsme hned vládci svých šťastných životů
natož těch jiných s nimiž nás spojují citové okamžiky*
13.10.2025 22:58:51 | J's ..