Smrt je mostem

Když smrtka tiše vezme za ruku,

jako by šla s tebou na poslední cestu.

V náruči skrytá bez jediného hluku,

promění bolest v něžnou tichou věčnost.

Je to jen přechod, ne konec ani sbohem,

kde duše plují do světla bez strachu.

Tichem, co léčí v nekonečném domě,

kde čas mizí a zůstává jen vzdechu.

Tvá smrt je list, co padá z větve života.

Připomíná, že vše má svůj vlastní směr,

a přesto v tom tanci, co se v mlze ztrácí,

je láska, co nikdy nepřestane dýchat.

Tak neplač, když přijde ten poslední dech.

V jeho stínu roste klid i nové jaro.

V srdci navždy zůstane náš společný smích.

Vždyť smrt je jen mostem do nového rána...