Slova

Máme hlavy nebezpečně blízko
nedáváme je dohromady
tvá slova jsou zbraně krátkého doletu
naráží do mých lícních zdí

obličej se mi jen trochu zkroutí

Byly doby kdy i jedno slovo bylo zákon
tvá ústa - ústava
kterou jsem bez nátlaku dodržoval
s jiným si zase rozverně hrál
další si hrálo se mnou

často jsi skládala věty
jako kdybys byla slovní Mozart
v jejich tónech jsi měla tolik lásky
jindy jako nezbednou ratolest
tišila jsi jimi mou bolest

časem se však začala schovávat
pak se vracela jako veteráni z bitev
které jsi začínala naprosto zbytečně
a vždy měla dobrý pocit

z vítězství

Přišel čas
zahodit naše zmuchlané tváře
dávno se nebojím až použiješ
své poslední slovo

Pódium je tvé