Měla jsem tátu

Měla jsem tátu 

Kdysi jsem měla tátu 

kouká na mně z nebe,

milovala jsem jeho duši, 

až mně z toho zebe...

Pročpak jsi táto blízko nebi 

proč nejsi tady u mne.

Na druhé smutné oči hledí 

přejí jim štěstí skromné...

Tak ráda bych tě obejmula,

řekla bych, mám tě ráda,

děti by s tebou dováděly 

vlezly by ti na záda...

Teď jenom stojím na hřbitově 

na hrobu svíce hoří,

vzpomínky ve mně obrací se 

pláčou, a srdce boří...