Klekání

nikdo již v podvečer nekleká
klekání kostely nezvoní
Čas klečí na krku Klekánici
sípavě v kryptě se krčící

schází k ní Samota se svící v dlaních
Čas vstane, slabě se skloní
oči má jen a jen pro ni

Samota se svící v dlaních
na tváři škleb samosoudkyně
rozsudkem odsoudí Klekání
k dalšímu v temnotách strádání

Čas zavře oči a tváří se nevinně
Samota sfoukne svíci
společně a nerozdílně
ubijí Klekánici