Déšť

Stéká jí slza po tváři,

a její oči dnes nezáří.

Prší jí moře z očí,

a venku stále všechno mlčí.

Její radosti se náhle vypařily

a její příbuzní se vystrašili,

báli se, co se děje

a zda pozná ostrov beznaděje.

Zde stéká voda po pláních,

slaná, jako slzy toho sténání.

Prší tam a leje 

takhle, chutná beznaděje.

Avšak ona se nechce dál hádat, bojovat a přít,

o tom jaká byla a jaká by měla být.

Tak radši nechá své slzy mluvit

a dohodu s ďàblem svolí smluvit.