Smrt III

Pláč ticha v nekonečných propastech.

Šíří se stíny pod kůží času.

Žalmy, zpěvy padají do konce.

Skrze praskliny světla ztrácí dech.

Záře zaniká v hlubinách šera.

Zachvění v labyrintu prázdných snů.

Záhyby rozplývají se v mlze.

Vrásky v tanci těl ztrácí pak formu.

Pauzy vstřebají vlny rozkladu.

Prah světla se roztéká v bezměru.

Křik i vřava tiše tříští světy.

Tóny nás zanikají v prostoru.

Mlhy skřípou mezi kapkami snů.

Toky mizí bez začátků i konců.

Jemné drhnutí naší věčnosti.

Tvar dávné minulosti nemá jmen.

Padá ticho, prázdno plní prostor.

Vzlíná mlha v bezedných záhybech.

Záře v zapomenutých zrcadlech

a vlny mizí v trhlinách času.

Rozplynutí v šeru nezná kraje.

Křehkost poztrácená s prasklinami.

Vlákna dále vibrují v temnotě.

Prázdné nádechy tančí ve stínech.

Schéma zvuků, linek hlasu křičí.

Jemné ztrácení, tkaní počátku.

Záře roztéká se v mlze lidí.

Víry plují, ztraceny v bezčasí.

Věčnost se skládá z ticha a prachu.

Úsvit přijde, proudí energie.

Ty vlny na začátek směřují.

Smrt je pohyb v nekonečném kruhu.

Smrt se od života neliší