JAK SÍTEM KOSTRY

Zpráchnivěla má mozaika vdechu
a odvanula do závěti rozčarované paměti.

Jak sítem kostry
a osvobozujících výší
jenž od vlaštovkách pára dozrála
aby obměkčila pábení o mlýnských potocí
a opředených koudelí času.


Světničky zůstávají v domovů bíd.
Neslibuj štěkote plání odjinud bázní.