Jako by na hrudi někdo seděl

Procházím každým dnem, aniž bys věděl,
jako by mi na hrudi někdo seděl.
Asi je mu pohodlně při mém těle,
sedí tam totiž od pondělí do neděle.

Občas ho baví mi orgány svírat,
nutit mě před světem oči zavírat.
Rád si taky s mým dechem hraje,
aby mi to nešlo hladce, asi si přeje.

Vnímám v něm blízkého kamaráda,
přitom je důvodem, proč nemám se ráda.
Avšak… konečně si mě někdo oblíbil,
snad by mě – jako všichni – neopustil.

I když je náročné s ním pořád být,
je pro mě těžké to opustit.
Je to někdo, kdo je pro mě známý,
než být sama, radši ať to bolí.