Pochmurné dny

V mlze stojí dům a v oknech dohasíná svit,

vítr šeptá jména těch, co na frontu mizí.

Pod nohama šustí listí, chlad a prázdný klid.

Do srdce tíha tichá, ztěžkla a je cizí.

Nad střechami krouží havran, je černý jak stín,

na jeho křídlech sníh i ozvěny šlépějí.

Čas se loudá cestou, mizí v koutě jiných vin

a já tu sedím, mlčím, dny se se mnou chvějí.