(Je čas by výsměšnými slovy
mhy dusný klid byl rozerván
lze bez strastí žít básníkovi?
Čím bez bouře je oceán...
M. J. Lermontov)
***
Raduji se ze zármutku
a jsem vděčná za zrady
odívám se ve svém smutku
sytí mě ty nálady.
Vítám každé utrpení
jež mi život věnoval
smysl bytí pro mě není
užívám si každý žal
Čím je život bez bolesti?
Kým bych byla bez strastí?
Každý básník, co psal se ctí
byl v životě nešťastný!
Za své múzy vděčím ranám
každý verš má jizvu svou
bez výhrad se odevzdávám
temnotám, co si mě zvou.