Střepy

Střepy mé duše rozbité,
řežou mé srdce do krve.
Kéž bys chápal, jak štípe a pálí,
když zůstávají tam otevřené rány.
Ty rány jsou od slz trvale mokré…
těch, které utekly z tváře bledé.

Nechci jizvy jen v srdci, kde je nevidím,
zkusím bolest i z venčí, ať to silně ucítím.
Paradoxně příjemně to štípe zase,
i když trochu jinak, hm, asi měním se v čase.
Iluzí je, že na očích pod kontrolou znamená,
vím to, tak už jen skládám ruce do klína.