Sedí u okna a tiše hledí do tmy smutná dívka.
Sedí a před očima jí běží film života.
Na pomyslné promítačce odvíjí se další cívka
a na konci všech dílů – samota.
Za každým prázdným okénkem celuloidového pásu
skrývá se další, kdy bylo jí krásně
a v těch letmých záběrech snad hledá svojí spásu.
Teď ale sedí tu a píše špatné básně…