Tajná přání

Od vězení v hlavě našla jsem klíč,
už nejsem osoba jen na obtíž.
Už nejsem ticho, co křičí jen omluvy,
když ten uzlíček nervů oslovíš,
s klidem na srdci ti odpoví.

Nemusím od sebe odklánět zrak,
koukám na své tělo a není mi zle.
Koutky úst se zvedají upřímně,
to co ze mě září, je zas barevné.

Bolest už mě nekrmí zas a znova,
najednou smím jiným hladem umírat.
Na plný talíř vrhám se s chutí,
konečně už si to nemusím odpírat.

S dotekem mi husí kůže nenaskočí,
nesvírám dál pevně zavřené oči.
Slova podpory už ke mně smí,
věřím všemu a úzkost mě už neomámí.

Každý svůj nádech obhajovat nemusím,
netoužím jen dál po výdechu posledním.
Slovo “domov” náhle není neznámé,
že “nic se mi nezlepší” už mě dál neklame.

Pod peřinou se náhle převalím,
na malou chvilku procitnu.
Moc dobře to vím,
zase jen sním.
Tajná přání v nedohlednu.