Hnízda dětských snů

Leťte, vlaštovky!
Broky mého srdce vám šustí o perutě,
hlavně již vychladly,
pohasly též kovohutě.

Nesnesu nadále,
tíhu vás na žebrech,
rekviem pro staré,
se slzami na hrdlech.

Vraťte se do teplé
faty morgany,
po sobě zanechte,
zimu a havrany.

Až přijde na stavbu hnízd,
uždibujte mé vlasy a prsty,
klíčky oddenků hlíz,
spleťte v nedobytné trsy.

Leťte. Život není grant,
mráz přeběhne po zádech na hruď,
ten věčný emigrant,
spálí vás na truď.