NETUŠÍM

Než-li zapomeneš
prosím vzpomeň si
kdy sme se milovali pod tím jasným nebesem
a třpytily po okolí mokré rty
jež krvácely do jestřabin spjaté pocity.

To ráno v pět bylo úchvatně krásné
kdy v očí zazněl rytmus
proč to tehdy skončilo???

Pobolívá srdéčko žel den co den
pouze se sám ptám
a již sladce nedoufám.

Vůně v povětří mi tě připomíná
v šedi monotónní.

Začíná tu lít po kapkách chlad
i blesk tu hřmí
a cosi mlhavě mluví
asi bych měl jít
a hořce zapomenout do tupého bezvědomí.

Netuším jestli vzlétnu
a moh bych být malým vrabčákem
jenž spílá pro nikoho zimovřivou báseň.

Netuším, je to tesklivé až hanba mi je.
Buď lásko sbohem polnic plná rozkoše.