Chodící mrtvý muž

Chodící mrtvý muž

Nezabila mě nožem.
Jsem chodící mrtvý muž, co se naučil žít s tím ze láska umí zabit bez jediné kapky krve.

Spala jsi klidně,
zatímco já jsem stavěl náš život.
Ty jsi ho bourala potichu.
Krok za krokem.
A usmívala ses.

Nezabila jsi mě rukama.
Zabila jsi mě lží.
Nezradila jsi mě jednou.
Zrazovala jsi mě dlouho.

Teď chodím, mluvím, dýchám.
Ale uvnitř je ticho.
Jsem jen chodící mrtvý muž,
který ti věřil.

Nezabila jsi mě rukama.
Zabila jsi mě zevnitř.
Nechala jsi mě žít,
abych cítil každý kus prázdna.

Teď nejsem hrdina ani oběť.
Jen člověk bez srdce.
Chodící mrtvý muž,
co přežil lásku.

Nelhala jsi jednou.
Lhala jsi pořád.
Každej pohled, co jsi mi dala,
byl předem nacvičenej.

Zatímco jsem tě bránil před světem,
ty jsi mě prodávala po kouskách.
Smála ses mi do obličeje
a já ti říkal lásko.

Neudělala jsi chybu.
Ty jsi mě vědomě ničila.
Den za dnem.
A říkala tomu vztah.

Nezabila jsi mě rychle.
Nechala jsi mě hnít.
Vzal jsem si pravdu pozdě
a zaplatil za ni všechno.

Srdce mi bije ze zvyku.
Duše už dávno ne.
Jsem chodící mrtvola,
co přežila tvoje lži.

Říkala jsi „miláčku“
se stejnými ústy,
kterými jsi mě pomalu mazala z pravdy.
Každý úsměv byl krytí.
Každý dotek byl stopa,
která měla zmizet.

Nezničila jsi mě jedním činem.
Zničila jsi mě systémově.