Bezčasí

Cválám si v přikryté půdě, lesem her.

Noc rozdala místním, svůj slaný soumrak.

Upsala se černému jezdci, ač neví směr.

Zoufalý kůň padl k zemi, a mžoural.

Osud ho sejmul, vplynul chudinský šer.

Rytířská helma, už skomírá v zemi, mráz.

Rozštěpil slova, a zapomněl směr.

Princezna schovala city, je vdova?

Ty, bezčasí zlosti, kam kbelí běsu nosíš.

Už zhýralo tuláků, za každý den.

Kam lásky se podělo, slzy jen rosíš.

Padají do světa, válečných jmen.

Má lásko jediná, ležím v náruči ctěn.

Přívěšek schovej, a poslouchej tentokrát.

Srdce už plakalo, v tobě jsem - vtělen.

Tenkrát, napořád.

Ukliď sen