Putinovy bezesné noci.

Postavím si Velký bunkr, větší a pevnější než měl Hitler, abych v něm do stovky bydlel.
Dožiji se stovky?, stačilo by i devadesát devět .... a tak šel čas.

Venku vládne ticho a slunko je pohřbeno za atomovým prachem,
jsem v protiatomovém krytu, stále se bojím, stále se třesu příšerným strachem.
Již když mi bylo čtyřicet a více, bál jsem se že nájemný vrah přijde a zhasne mi svíce.

Již dlouho se bojím, že mně ve spánku někdo zabije,
že se ke mě připlazí a uštkne mě jak zmyje.
Stálo to za tu agresi, za tu spoušť co jsem rozpoutal,
za ten hrozný strach co mě léta sžírá, nepomáhá ani má víra.

Víra v nadčlověka, víra, že budu všem poroučet,
že všude budou rudé hvězdy, a ti co se mnou nesouhlasí půjdou zkrátka ke zdi,
a nebo do novodobých gulagů, tam je místa dosti,
však čas je proti mě, slábnou svaly, řídnou kosti,
A Strach?, ten se stále stupňuje.





Jsou a byli lidé co mají a měli Velký Strach, nemůžou ho však na venek ukázat,
zkrátka nemůžou, jsou přeci mocipáni, a ti se přeci ničeho (ne)bojí.