Záchranář

Záchranáři, co ti schází,
co ti život nedopřál,
nepochopí, neustoupí,
životem tápeš dál a dál.

Spánek je jen krátká spása,
sirény tě volají,
zachráníš-li - ráje krása,
nezvládneš-li - skonají.

Smrt vídáš ty dnes a denně,
přítomny jsou pocity,
všude jsou jen němé tváře,
nutné jsou tvé úsudky.

Příběhy nám převyprávíš,
všechno bereš s nadhledem,
na vše s klidem odpovídáš,
to mi takhle nesvedem.

My jsme pouze děti malé,
v poměru k tvé síle,
zatímco náš táta slábne,
užíváme máje.

Ty nerozšíříš zkázu dále,
ty nepovíš nám pravdu,
o nemocech co jsou stálé,
o krutostech a zmaru.

O nemocech ducha,
co vidět nejsou,
O nemocech těla,
které jen ti starší snesou.

Co však trápí tebe, chlape,
co tvé srdce tíží,
nemusíš se smáti dále,
tvé emoce se kříží.

Ty zachraňuješ všechny kolem,
to tě velmi šlechtí,
tíha srdce, síla ducha,
ovšem matky duše puká.

Jak ti mohu pomoci,
jak dodat ti sílu,
když nevěřím na iluzi,
světového míru.