Srdce puknutá žalem

Malovals obrazy, pole mlčenlivá,
a srdce puknutá žalem,
rány na duši, těla nedospělá,
svalená nehybně na zem.

Psal jsi řádky, prosby řvoucí,
a hlasy prosící, plné strachu,
v záchvějích stínu těla trnoucí,
jenž mění se v kupu prachu.

Vítr nyní prach těl odnáší,
ach, jak smutná ironie života,
prach míří do dáli,
kde z něj vykvete květina.