Doma?

Sedíš tam s prázdným pohledem,
na jedno musíš myslet jen.
Za dveřma slyšíš hlasy,
kdo to bude asi?
Tam rodiče se hádají
a na tebe vůbec nedbají.
Tak slza stéká po líčku,
máš v sobě malou dušičku.
Ti lidi, co rodiče si říkají
nenávidíš potají.
Ale stejně milovat je nepřestaneš,
a proto tam doma zůstaneš.
Jen jediné máš přání,
aby tvá rodina nebyla jen zdání.