Úzkost

Co je to jen za pocit,
co svírá mi hruď?
v duchu začnu Boha prosit,
teď silná prosím buď.

Zamlží se všechny smysly,
končetiny zkamení,
co se děje v mojí hlavě,
to ti kolem nevědí.

Svět kolem se stále točí,
to jen já tu hledím,
co ovšem já nepochopím,
co za tím vším stojí.

Byla to snad otázka,
na budoucnost moji,
či snad náhlá ukázka
smutku země tvojí.

Říkají nám spousty jmény,
ovšem ne vždy pěkně,
srdce buší z každé změny,
děsí mě to zpětně.

Změny jsou tu dnes a denně,
nic tu není stále,
jenom všude chladné oči,
naděje jsou malé.

Ty pocity jsou stále stejné,
teď, včera i dnes,
ovšem je to zcela zřejmé,
kde zakopán je pes.

Není to však chyba moje,
citlivost se cení,
ale život v této době,
se ze dne na den mění.

Chvíli jsou tím zdrojem strachu,
pouze ústní projevy,
potom je to ovšem k smíchu,
když semele mě soukolí.

Války všude, už i tady,
co s tím ale nadělám?
Nohy stojí, srdce buší,
úzkost silně nezvládám.