Ze světla

Anotace: Tato ani nemá být tesknou úvahou nad dualitou těla/ duše, jak se může zdát. Chtěla jsem se v prvé řadě zamyslet nad tím, jak nás život tvaruje do místy neveselých podob...

Traviny kolem trati
mlčky stály
a šedá z okolních budov
prosakovala do hlíny
a přes podrážky,
zatímco v řídké trávě
špačky, pytle, flašky
Na počátku bylo Světlo
a já Jím byla,
než vyhasla mi
světlodárná žíla
Něco pokoutně zemřelo
a jiné povstalo z popela,
jiné jsem já, popelavý přízrak,
hledačem jsem Světla
a nositelem ze tmy těla
Vy šedivé trsy u kolejí,
zaprášené jehnědy,
nosíte v sobě něco z Něj,
esence z nitra nádherná, leč
pod tlustou krustou pohřbená,
jako duše
dušená jest
duše má