Smrt volá...

Anotace: Noo..Tak tohle jsem napsala po tom co mi umřel kluuk..Bylo mi tehdy nějákých 14,tak na to pls berte ohleed...Komentujte a hodnoťte prosíím...=)

Volání Smrti

Sedí tiše na posteli,skoro nevnímá.
Proč vlastně s tím začala,už těžko vzpomíná.

Kolotoč,co roztočí,se těžko zastaví,
Podívá se na svý ruce,pak se postaví.

Chvíli váhá…Ale potom stejně,potají,
najde v tašce ostré věci,co po rukou klouzají.

Potom pocit potrestání,chvíle úlevy,
nakonec však vyčerpání,ze slz výlevy.

Kapky krve vidí k zemi tiše dopadat,
v tu chvíli ji hlas svědomí začne napadat.

Myslí na svou rodinu,přátelé a lásku a ví,
že tímhle dává svůj zkurvenej život v sázku.

To je jedno,řekne si,pokračuje dále…
Ale tahle bolest je pro ni slabá stále.

Žiletka je tupá…
Fajn…Bolí to víc…

Už nestačí jí ruka,
tak rozřeže si líc

Ale bolest už je minimální…
Už jí nepomáhá…

Avšak-přichází myšlenka…
Svůj plán v hlavě střádá…

Do kuchyně jde a nůž bere,
Každá minuta drahá.

Zavře dveře od pokoje
A na postel usedá…

Podívá se do zrcadla,ale hned se otočí…
To je to co nesnáší,ten pohled z očí do očí!!!

Zavírá oči a pokládá
ten odporný nůž k zápěstí,
a doufá,že potká ji,
pro většinu z nás to velké neštěstí…

SMRT….

Tak tu velkou psychickou bolest už téměř nevnímá,
dívka,
co leží na posteli,
a tiše umírá…