Tokání větru

je to jen déjà vu,

nebo snad zázrak,

z pokoutí Polabí,

pára z tvého rtu se skryla,

nebo jen obnažila

mé srdce,

držím tě jako píseň

v ruce,

slyším tokat vítr,

dýcháš slabě,

prošel snad tvé vlásky?

svěř mi ji –

svou těžkou slzu,

povídáš mi v rozpacích,

o bájných oblacích,

povídáš mi příběh

starého slunce,

a já chodím v tocích.