Ranní nádech

Smíchem se život někdy probouzí
Nicméně, těžký dech se zoufale projeví
V krušných časech zdá ti se být matoucí
Čím víc kosa duní, o toť méně poleví

Ale, jak by pravil těžký muž
Nadechnouti se, to jest bolest velká
Tak, ale odvažme se k ní sakra už
Nelákavá, zdá se cesta dlouhá
Z lože tož co nejrychleji vylézti
A zoufale přitom trpět bolestí

Pojďme tedy do toho, nebojme se
Zdá se, lampy, světla zhasínají
Vstáváme, cvičíme, rozjímejme
Duch v nás vzplane temnou nadějí
Dámy, muži, dítka kdekoliv schování v nás bojujme
Že by navždy vskřísil zářný oheň
Kdesi v dáli
Nechť navždy vzplane každého z nás pochodeň!
A polijem ji nadějí horoucí
Bolestí další očekávané noci..
Vstaneme?
Vzneseme se?
Padneme v noční zbroji opětovně?