Oddech od zlého

Napadnul klučinu jednoho zlého rána
Nápad, kam by své radikální tužby udal
Síla zloby v něm hned roztanula
Z předchozího rána náladu mu ale vůbec nepřidal

No, ale pak co jest horšího, než mysl rozetnout
Když duše říká něco a někdo bouři má ve svém srdci
Sama vyvine jen záchvat zloby a umí vztek rozejmout
Rozhněval se však i někdo další a nejen ve své mysli vroucí
Protože, slzy následují bolest temnou
A někde existuje snad i kouzlo odpuštění
Zásada jest, tož nehádej se vždy se mnou
Uvědom si ale chlapče, vždycky tomu co žádáš, tak není

Napravil se hoch, umíněn však pořád
Nalezl, či nenalezl tu svou pravdu
Nikdo nic neví, však ustavil si svůj pevný řád
A vyřkl – tož to né já, to byl papoušek Cacadu!