V Obalu Večera

V obalu večera sečkám,

až odrazy přijdou zpět,

jako každý večer

bude jich pět.

 

A možná víc, když počkáš,

vím, jak to máš.

Jednou jsem čekala

u staré zídky

 

Venku hráli čardáš.

 

Slza mi tlačila tvář,

až červenou přešla nálada,

byla to pochybná zpráva

jednoho úplňku dne.

 

Krajina pak jela dál

a spojem se šířil žal

uhynulých světel,

zpozdily se a zhasly.

 

Takto jsi to chtěl?

 

Byla jsem drobný svit

na schovaném listě,

nikdo se nedíval,

a tak jsem jela dál

po končícím městě.