Zlost

Země se pod tíhou velké zloby propadá
Následky nikdo nechce vidět snad ani domýšlet
Jistý mladík kdesi schován, smíchy se za břicho popadá
Bohabojně jistě, jinak snad nelze ani pomyslet

Bouře emocí cloumá s každým z nás, kde to jde
Páni, to pálí, ta odrůda té šílené zloby
Náhle příchází světlo, kam všude naděje vejde
A hluboké naříkání této zlé doby

Chci si vždy zachovat svou tvář
Kdesi v hluboké mysli zní smutný hlas
Neklamou mne oči, vidím opravdu rudou zář
Opravdu, všechnu krizi vyřeší jen čas

Ve zlosti temné zapalujou se pochodně
Kde sžírají nás I naše potomky zákeřné rány
Poznáváme sice strast, ale naučíme se žíti skromně
To zas budou jako kdysi na krámě, předražené banány!