Bod zlomu

Když květina po týrání suchem vadne
Život pomalu, ale jistě přechází do stavu mrtvého
A úsměv na tváři z toho někomu bledne
Něco pěkného vyhasne a přechází do stínu temného

Zalej ji někdy prosím chlapče
Ať ta růže pořád žízní nepláče
Rudý květ kvílí prosbou o vodu
Zatímco ve svém nitru zápasí a hledá pohodu

Květina kvete a stromy se zelenají
Příroda si však žádá po nás všech oběti
Pozastavme se a ukažme jí jak se věci mají
Třeba nám to někdy I v něčem pěkném vrátí

Potkal jsem na procházce pejska, zubil se na mne
Pár štěků radostných mi I věnoval
Snad temné chvíle jeho pohled na čas odvane
Kdyby tak nové pozitivní energie každému dodal