Cesta nářků

Jedu si v klidu na kole,
V hloubi duše myšlenky smíšené,
Slyším v blízkosti své volání zlé,
Kdo nebo co se přižene?

Ve své mysli napadají mne chmury,
A lehký vánek mou tvář ošlehává,
Snad nedfoukne až někam na daleké hory,
Kde jistý moudrý stařec po lesích vysedává..

Zda-li ten vítr odvane všechen žal,
A pak se ztiší,
Kdekdo by pořád jen druhým bral
A zároveň chtěl mít klid v duši.

Mír s námi i s Tebou příteli,
Vyžeň z mysli všechny nářky,
aby všichni světa zlosyni moc neměli..
A z platů svých pořádné srážky!