Bolest svědomí

Zlou dobou se klučina v létě potácí
Rozruch, snad jen mírně hloupým názorem způsoben
Připadá si ve své mysli, těžce matoucí
Ale z toho všeho nenávistí v srdci cítí se těžce napaden

Rozjíždí se kolo nekonečných diskuzí
Pane, pojďte zase o krok dále v našem sporu
Ohni, vodě neporučíš a svému svědomí, v němž mrazí?
Chvílemi se kaje, pak rouhá se, nadává bohu

Okamžik pravdy nastává, bouřlivé vyvrcholení toť jest
Náhle hříšník se přiznává a prosí o odpuštění
Studené pohledy ho však provází odevšad a poznává vskutku bolest
Slyší nadávky a bojí se, že poctivého návratu k dobrému již není

Smyslu všech zbavený, děs se v chlapci rozpíná
Křik, zloba graduje a kolem se dým rozproudí
Zapálen hněvem a žalem, všude sálá žáru a pekla brána
Pohleď do očí, luciferovi, vítá tě ve svém království!