Hrdina v blátě

Cestou polní dezertér běžel, hledajíc možnou skrýš svou
Ve svých očích černých, pláčem zarudlých
Samý puch, kouř, kolem něj, hlína a bláto na bosých nohou
A někdy I šlapati nutno po kamarádech svých padlých

V duši vzpomínky na svou dívku měl a po ní si stýská
Však jen někdo, nechci říct bůh, pravdu zná
Náhle místo pole les, proti němu stojí laňka
Nyní zastavil se, dech mu zamrznul,
Snad života naděje to známka?
Kde pohyb bývá, snad konec utrpení nastanul?

Nicméně, náhle záblesk,
A něco končí, jiné začíná
Tmavá noc, dalšího dne daleko rozbřesk
Pro vojáčka již navždy mír nastává